Sukně do sbírky

To, že oděvní školu chce a „musí“ vystudovat, že to jinak nepůjde, věděla Lucie Černohorská od začátku. Vlastní firmu, oděvní značku Black Mountain, ale založila až několik let po absolvování Návrhářství a modelářství oděvů na Střední škole uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí. Po sedmi letech úspěšného fungování značky si plní další sen, na který ani „neměla čas“ pomyslet. Po rozšíření dílny a provozování obchodu v Liberci se chystá do Prahy, konkrétně do Voršilské ulice, kde 1. října otevřela svůj další autorský butik hned vedle designového obchodu Dyzajnoff. A protože její neotřelé sukně, kabátky, mikiny, šaty nebo šatovky šité po kusech nebo v menších sériích ve městech s výhledem na Ještěd mají jen na Facebooku 28 tisíc fanoušků, není o úspěchu pražského obchodu pochyb. Najdou si i vás?

Lucie, pravidelně se účastníte Dyzajn marketu, co pro vás znamená design?
V tuhle chvíli, po mnoha absolvovaných Dyzajn marketech, je pro mě design především tahle událost a její atmosféra, její rozsah a fakt, že sdružuje a nemá limity. Je to ukázka designu a tvorby, která u nás vzniká. Tvořím, ale své produkty nevnímám jako designovou záležitost, ale jako produkt s funkční a estetickou hodnotou. Nejedná se o minimalistickou nebo uměleckou záležitost, ale o věci co mají dělat radost každý den.

Je těžké se v rámci textilní tvorby prosadit na českém trhu?
Je. Podle mě je jedinou správnou cestou cesta průběžného budování, hledání svých zákazníků a kompromisu, aby všichni byli spokojeni. V mém případě to bylo postupné a o to hezčí. Na trhu značka Black Mountain funguje 7 let, má tam své místo a já doufám, že si ho udrží a že ještě poroste.

Jak jste se k textilu dostala?
Ve 13 letech jsem se rozhodla, že chci dělat tohle řemeslo. Rodiče mi ale říkali, že se neuživím, že textil nemá budoucnost. Na začátku nového tisíciletí byl textilní průmysl opravdu v největší krizi. V roce 2002 jsem nastupovala na střední školu, na krásný obor, o kterém si však nikdo nemyslel, že by se jím dalo uživit. Já jsem ale věděla, že tu školu chci a „musím“ vystudovat, že to jinak nejde. Po absolvování střední školy jsem začala s různými pracemi, pět let jsem se hledala a zkoušela jiné věci, když se textilu nedařilo. Došla jsem ale k závěru, že textil prostě „jít musí“, že je to něco, čemu se chci opravdu věnovat.

Obor vás nadchl i proto, že pocházíte z textilního kraje?
Nepocházím z Liberce, i když si to řada lidí myslí, protože tam máme obchod i dílnu. Babička měla za první republiky obchod s látkami, takže jsme doma měli kusy látek, mamka šila, vlastně všichni kolem mě umějí šít, takže mě to taky zajímalo. Existuje fotka, kde jako malá stojím s krejčovským metrem kolem krku, takže to asi osud tak chtěl.

Cítíte konkurenci? Lze vůbec v Česku v případě tohoto oboru mluvit o velké konkurenci?
Když jsem začínala, tak nebyla. Teď je, cítím ji, ale máme tak neskutečné zákaznice, že to nelze ani slovy popsat. Díky nim můžeme fungovat a růst. Snad se nám podaří na trhu udržet a dále se vyvíjet.

Vrací se pro něco konkrétního?
Máme hodně zákaznic, co mají vícero sukní. Lidé často říkají, že je to „jen“ oděv, ale oblečení určuje konkrétního člověka, vyjadřuje nějaký jeho názor nebo postoj. A naše sukně jsou hodně charakteristické, nejsou pro každého, třeba ty vzorované. A jejich nošením člověk dává najevo světu nějaký názor, takže když od nás mají zákaznice vícero sukní, mohou každým kusem vyjádřit něco jiného. Minimálně vystoupí z davu, což řada lidí ocení. Je pro nás hodně důležité i pohodlí, protože cítit se v oblečení dobře je pro nás stejně důležité jako estetika.

Poznají Češi kvalitu a dokážou ji ocenit?
Myslím, že ano, protože kvalitní materiály jsou opravdu výrazně lepší. A nám se snad daří kvalitu držet. Překvapivě třeba hodně došíváme klasická jednoduchá trička. Naším nejprodávanějším tričkem je jednoduché bílé triko bez potisku, které šijeme z velmi příjemných českých úpletů. Zákaznice umí ocenit, a poslední dobou i vyžadují, kvalitní materiál, který je příjemný na nošení a vydrží.

Jsou ochotné za kvalitu i zaplatit?
Naše ceny jsou nastavené tak, aby si naše produkty mohl dovolit víceméně každý. Zároveň ale platí to, že šijeme v Čechách a že chci své zaměstnance zaplatit dobře. Přesto si myslím, že si jeden dva kusy měsíčně od nás může dovolit téměř každý. Samozřejmě, není to pro všechny, ale jsme dostupná značka, ne luxusní záležitost. A doufám, že se naše kousky nosí a neleží ve skříni.

Je vaše značka odrazem vašeho stylu, nebo vycházíte vstříc přáním zákaznic? Nosíte své oděvy?
Nosím. Začínali jsme s šitím sukní, a tak jsem nedávno počítala, kolik jich mám doma. Mám jich asi pětačtyřicet, nosím i hodně našich triček, takže u mě určitě neplatí rčení o kovářově kobyle. A co se týče jednotlivých kousků, některé jsou přesně podle mého, některé naopak vyjadřují přání zákaznic. Škála produktů značky je už tak široká a pestrá, že neodráží jen můj styl.

Co se kromě bílého trička nejvíce prodává?
Jednoznačně sukně. Máme jich ale tolik, že se nedá jmenovat jedna konkrétní. Skvěle se prodávají i klasické nezdobené sukně nebo limitované série našich sukní s vlastními tisky. Sortiment ale rozšiřujeme, protože i my chceme mít různorodý šatník a různorodou práci. Šijeme trička, šaty, kabáty a šatovky a jen sukní máme v současnosti osm druhů.

Považujete Česko za zemi kvalitního designu, i s ohledem na naši textilní historii?
Rozhodně. Myslím si, že jsme o textilní průmysl museli přijít, abychom si ho vydobyli zpátky. Nedařilo se mu, ale lidi si uvědomili, že chtějí víc. Po horším období je dnes jasné, a ukázkou toho je i Dyzajn market, že o český, autorský textil je zájem, a to nejen ze strany zákazníků, ale také lidí, kteří tvoří a navrhují. Se spoustou z nich se známe a tady na Dyzajn marketu vládne přátelská atmosféra.

Investují lidé do autorské, udržitelné módy?
Určitě se nad tím více zamýšlejí. Ekologie ve spojitosti s výrobou oděvů rezonuje, je to obrovské téma. Čím lokálnější výroba je, tím je udržitelnější. A když koupíte výrobek, který vydrží třeba padesát vyprání a víc, je to samozřejmě daleko lepší než levný výrobek, který nevydrží nic. A lidé se nad tím zamýšlejí. Nevím tedy, zda li se lidé zamýšlí přímo nad ekologií a udržitelností, ale určitě se to zlepšuje. A pro mě osobně je to velké téma. Snažím se udržovat regionální výrobu co nejvíc, pracujeme s českými látkami a materiály, šijeme tady v Čechách a třeba i textilní prostřihy dále dáváme k využití do chráněných dílen nebo školek.

A máme v Česku dostatek výrobců textilních materiálů?
Ono to vypadá, že tu nejsou, ale když se k nim dostanete blíž, zjistíte, že tu jsou, jen jsou dost schovaní. Řada výroben a fabrik nemá v dnešní době ani webové stránky, nebo stránky mají, ale fungují v jiném módu, dodávají třeba jen do ciziny, ale to souvisí s tím, že firmy v době krize musely nějak zareagovat. Protože třeba dodávaly do Čech, ale ceny nepokryly jejich náklady.

Jak myslíte, že se bude český textilní průmysl vyvíjet dál?
Vrací se doba, kdy lidé začínají sami hodně šít, a střídá se s obdobím, kdy jsme doma ani šicí stroje neměli. Po generaci našich maminek, které si šily všechno, přišla další, která ne vždy toto uměla. Teď se to ale zase vrací, poptávka po látkách a materiálech je vyšší, takže se podle mého názoru zase objeví na trhu firmy, které s tímto sortimentem budou mít něco společného.

Umí se podle vás Češi a Češky oblékat?
Nevím, jestli je to o tom, že se umí nebo neumí oblékat, ale určitě se učí nebát se oblékat podle sebe. Je velký rozdíl, když se lidé oblékají uniformě, tak, aby zapadli. Mně se naopak líbí, když se nebojí projevit, vystoupit z davu a říci tak něco o sobě.

Kde se pro svoji tvorbu inspirujete?
Velkým zdrojem inspirace jsou mé zákaznice a Facebooková skupina, která vznikla náhodou a funguje nejen jako bazar produktů Black Mountain. Mohlo by se zdát, že je to prostor, kde se jen prodává naše oblečení, ale je to mnohem víc. Ze skupiny, která má asi 5 000 členů, se stala komunita. A tam hned vidím zpětnou vazbu. Vedle fotografií již nošeného oblečení se tam objevují i obrázky nového zboží a tam často zaznívají komentáře typu „já bych chtěla tohle, ale…“ nebo „je škoda, že nedělají tohle…“. Občas tam mimoděk nakouknu, čtu si komentáře a ty mě někam nasměrují, pomáhají mi a inspirují mě. Hned takhle také zjistíme, kdy se nám něco podaří, nebo kdy naopak něco pokazíme. Zákaznice jsou úžasné, jsou největší inspirací a také motivací pro celý tým. Když holky fotí nebo balí zboží a vidí tu pozitivní zpětnou vazbu, žene to celou firmu vpřed.

Inspirujete se ještě někde?
Do mé tvorby se hodně promítá roční období i subjektivní dojmy, podle kterých si oblíbím nějakou barvu. Když jsem dobře naladěná, mám chuť na barvy. Ale promítne se i to, když se nedaří. Inspiruje mě také televize nebo internet. Na Pinterestu je spousta inspirace, skáče na vás tisíce obrázků, které ani nemusí mít nic společného s oblečením, jde o náladu a atmosféru. Konkrétní návrháře nesleduji, zjistila jsem, že mě to ovlivňovalo až příliš. Pro mě je nejdůležitější mít čistý, nezatížený pohled.

Když bych k vám přišla na návštěvu, poznala bych, že se věnujete oděvní tvorbě?
Věřím, že znát by to trochu bylo. Snažím se mít interiér, stejně jako ostatní věci, vyladěný. Všechny šicí stroje a látky mám schované ve skříni, ale podle špendlíků byste mě odhalili, ty se valí všude.

Máte miminko, jak s ním zvládáte vedení firmy?
Je to hodně náročné, ale mám kolem sebe skvělý tým lidí, který mi pomáhá, a mám také úžasného partnera. Život se s dítětem samozřejmě hodně změní, většinu práce stíhám, když spí, ale někdy nemáte na výběr. Ve firmě máme patnáct zaměstnanců, funguje nějaký režim a já mám trochu netradiční mateřskou dovolenou bez dovolené.

A jak náročné je podnikání v Česku? Není třeba problém sehnat lidi?
Lidé jsou samozřejmě stěžejní. Třeba jen sehnat šikovné švadlenky je náročné. Hrozně mě mrzí, že ze škol vychází švadleny, které ani nechtějí šít. Mají snahu jít o stupeň výš, chtěly by navrhovat a nehledají si cestu k šití, takže nám chybí nová generace. Nevím, jak to budeme v budoucnu řešit, poptávka rozhodně bude vysoká. A je to strašná škoda, protože ten obor a ta práce je nádherná. Ráno začnete a večer máte v ruce hotový výrobek, který pak vidíte na lidech. A jestli jim je líto, že ten výrobek dají z ruky? Naše švadlenky často nosí naše výrobky. A já jsem moc ráda, protože vidím, že si za tím ti lidé stojí. Není to jen ušít a poslat dál.

Máte přehled o tom, kolik ročně značka Black Mountain vyprodukuje kusů? 
Rozvíjíme se tak rychle, že to nedokážu vůbec odhadnout. To není jenom o šití, je to komplexní záležitost, pracuje se na střihu, pak se tvoří střihové šablony, látky se musí vrstvit na stříhacím stole, polohují se střihy, pak se stříhá, páruje, vyšívá, šije, začišťuje, odstřihává, žehlí, kontroluje, dávají se stuhy, naznačuje, fotí a balí. Jednoho výrobku se dotkne minimálně šest lidí, než je hotový a dostane se z naší dílny. Ve většině textilních firem funguje sériová výroba a ani nevím, proč jsem se rozhodla, že je mi mnohem sympatičtější ten náš přístup, kdy je švadlenka u začátku i u dokončení výrobku a taky za něj 100% zodpovídá. Každý je u nás zaběhlý ve svém procesu, přesně ví, co má dělat, je si jistý a jde mu to skvěle od ruky. A máme také různé švadlenky, jedna je perfekcionistka, švy nám sesazuje na milimetr a klidně přešívá, když to tak není. Máme švadlenky, které se chopí nového střihu, který neznají a ty různé patvary dokážou sešít. Každý je úplně jiný a i v tom šití se projevují osobnosti.

Už jste nějaké kamarádce ušila svatební šaty?
Zrovna támhle stojí kamarádka, které jsem svatební šaty ušila, ale není to běžné. Každá oděvní firma má svoje zaměření, což je podle mě nejlepší cesta. Věřím, že to možná nebyly moje poslední svatební šaty, ale tímhle směrem se vydávat nebudeme. Ty šaty jsem navíc pro kamarádku šila já sama, a to se s malým už zvládat nedá.

Je vaše značka spojená s nějakou známou tváří?
Možná i někdo známý naše výrobky nosí, ale pro mě je důležité, že máme své stálé zákaznice, které známe a máme rády. A i ty tváře na focení hledáme mezi lidmi z našeho okolí. Oblečení jsme fotili třeba na mé neteři Adélce i na mé pravé ruce Nikče, která mi pomáhá starat se o firmu a je se mnou nejdéle.

Značka Black Mountain má v současné době na Facebooku 28 000 fanoušků, cílila jste takhle vysoko? Napadlo vás někdy, že budete takhle úspěšná?
Když vidím reakce zákazníků a vím, že se nějaké zboží okamžitě vyprodá, je to opravdu neskutečný pocit. Nevím, jestli se takhle dá měřit úspěch. Pro mě úspěch znamená, když jsou všichni spokojení. A těch lidí je hodně. Doufám, že se nám povede nadále. Nedávno jsme ve Voršilské ulici v Praze otevřeli nový obchod hned vedle obchůdku Dyzajnoff, takže je to taková designová ulička se dvěma obchody s českou tvorbou. A pokud bych měla říct, zda byl můj sen mít obchod… Je asi dobré zmínit, proč jsem začala podnikat. Brala jsem to jako určitou formu sebevyjádření, fungování a trávení volného času, našla jsem se v tom, je to můj životní styl. Nikdy mě ale nenapadlo, že to dojde takhle daleko. Sny se plní, překonávají a jsou zase další. Je to milník, kterému předcházelo otevření libereckého obchodu, před ním stěhování do větších prostor a rozšiřování kapacit. Pořád se ty sny mají kam posouvat, takže ať žijí milníky… :)