„Chci, aby věci, které člověk denně používá, byly krásné.“

„Chci, aby věci, které člověk denně používá, byly krásné.“
05/12/2018

Co je pro vás synonymem blaha?
Při vymýšlení názvu pro svou tvorbu jsem hledala slovo, které by vyjádřilo pěkný pocit. Mou snahou je, aby mé výrobky ve chvíli, kdy je držíte v ruce, takový pocit navodily. Blažený, prostě BLAHO.

Byl porcelán jasná volba?
Když jsem se rozhodovala, co budu v životě dělat, tak jsem věděla, že chci tvořit. Rozhodovala jsem se mezi keramikou a textilem a ten to tehdy i vyhrál asi proto, že mi byl blízký a ráda jsem se hezky oblékala. V obchodech nic nebylo, a tak byla nutnost si na sebe šít. Tenkrát většina lidí šila, pletla, háčkovala, protože to může doma každý. S keramikou to tak jednoduché nebylo. Po revoluci jsem začala jezdit na kurzy Keramického studia do Kohoutova, kde vyučovali mnoho různě zaměřených technik. A jednou tam byl i kurz porcelánu, který mě moc lákal a po absolvování naprosto okouzlil. Je to úplně jiný level než keramika. Výrobky z něj jsou čisté a noblesní. Prostě něco jiného.

Jste holka z porcelánu? Máte ráda tento film?
Asi jsem ho někdy viděla, ale bylo to prostředí fabriky, a to není to, po čem bych toužila.

Co je pro vás design?
Pro mě je design něco, co je hezké a funkční. Často to tak ale není a za designovou záležitost je považováno něco, co je prostě jen jiné. Autor se jen snaží ukázat nějaký netradiční přístup nebo nápad, něco, co tu ještě nebylo. Já chci, aby produkty každodenní potřeby a věci, které člověk denně používá, byly krásné. Zkrátka obyčejná, ale hezká věc.

Jak byste svou tvorbu charakterizovala?
Byla bych ráda a snažím se, aby ty moje „obyčejné věci“ nebo nádobí, jak já říkám, zpříjemňovaly lidem život. Byly kvalitní, funkční a dostupné. Nechci vyrábět něco, co by bylo jen do poličky. Přeju si, aby lidé moje výrobky používali. Pak ale musí být za takovou cenu, aby měli odvahu vzít si je do ruky a pít z nich kávu. Jeden z mých sloganů je: „S porcelánem BLAHO chutná život lépe“.

Pracovala jste na jedné z kolekcí se synem, jak se vám spolu pracuje?
To už je minulost. Teď je mu šestnáct a je ve věku, kdy už spolupracovat nechce za žádnou cenu (smích). Od malé galerie v Řevnicích jsem dostala možnost uspořádat výstavu. Synovi v té době bylo devět a měl ještě takový ten „hezký“ výtvarný projev. Dala jsem mu atlas brouků a pastelky. Přímo na hrníčky kreslil, co se mu líbilo. Půvabné bylo spojení top materiálu s dětskou kresbou. Výstava se jmenovala „Brouci v porcelánu“. Myslím, že ho to bavilo, ale teď už má své aktivity, třeba graffiti.

Pracujete na speciálních kolekcích i nadále?
V nabídce mám standardní sortiment, ale protože by mě asi nebavilo dělat pořád to samé, tak občas přidám nové tvary a vzory. Snažím se ale držet jednotnější řadu. Pro jednu výstavu jsem dělala tematicky zaměřenou kolekci, jmenovala se ATLAS. Lehce jsem tak navázala na spolupráci se synem, ale motivy jako flóra a fauna, hmyz, ptáci, rostliny a plody už byly moje práce. Kresby jsem zdobila zlatými detaily a „nádobí“ tak dostalo luxusní nádech. Zespoda byl napsaný přesný název dané rostliny nebo zvířete. Bylo moc hezké pozorovat lidi, jak hádají, co je to za motiv. Byly to už spíše originální kousky, kterých v kredenci nemáte moc.

Budete speciálně vybírat sortiment i pro vánoční Dyzajn markety?
Chystám ozdoby na stromeček, aromalampy, svícny a tácy na cukroví. Letos přivezu i dárky, tematické sady v dárkových krabicích. Například „Pro cyklistu“, „Velká snídaně“, „Splním tři přání“ nebo „Káva pro dva“. Dyzajn market je akce, kde se cítím jako doma. Snažím se na žádném nechybět, těším se tam na setkání se stálými zákazníky. Mám také ráda společnost mnoha šikovných designérů, u nichž vždycky objevím krásné nové výrobky.

Kdo si kupuje vaše výrobky?
Mými zákaznicemi jsou především ženy různého věku. Radost mi udělala maminka, která si nechala vyrobit hrníček pro celkem malé dítě. Říkala, že chce, aby její dítě obklopovaly vkusné věci. To mi přišlo skvělé! Všichni dávají dětem plastové nádobí, aby se nerozbilo. Došly jsme k tomu, že když má dítě nádobí, o kterém ví, že se může rozbít, tak se k němu jinak chová. Často u mě nakupují mladé slečny, které jsou v prvním podnájmu a koupí si jeden hrnek na kafe, jeden na čaj a pak ještě mističku. Chodí opakovaně a doplňují si výbavu. Chodí i ženy, které už mají domácnost dávno zařízenou, ale chtějí si pořídit nové nádobí. Moc u mě nenakupují starší lidé. Nechtějí utrácet a ještě odvětí, že toho doma mají spoustu. Když jsem byla v zahraničí, tak tam osmdesátileté babičky naopak nakupovaly nejen nádobí, ale třeba i masivní šperky, které též vyrábím.

A je to podle vás záležitost peněz nebo (ne)zvyku?
Obojí. Myslím si, že do sebe neinvestují, protože si říkají „už to nějak dožiju“. Ve Španělsku a v Itálii jsem viděla, jak si život užívají až do konce. Jdou o holi, ale koupí si velký prsten. Leccos se u nás změnilo, ale tohle ne.

Je těžké se v rámci porcelánu prosadit na českém trhu?
Mezi absolventy uměleckých škol je hodně těch, co se věnují porcelánu. Konkurence je určitě větší než před pár lety a každý si musí najít svou cestu. Uvidíme, jak kdo obstojí.

Proč si myslíte, že je porcelán poslední dobou tak populární? Je toto řemeslo na vzestupu? Proslavil ho Maxim Velčovský?
Určitě mu směr udává, ale hlavně, když se podíváte na architekturu interiérů, to jsou čisté, jednoduché prostory. Porcelán je vhodný doplněk do interiéru, který zrovna teď „letí“. Myslím, že se to potkalo.

Je vaše značka odrazem vašeho vkusu nebo vycházíte vstříc přáním zákaznic?
Nedělala bych, co se mi nelíbí, ale osobně mi stačí minimalistický dekor bez barvy. Zákazníci radši sáhnou po kousku s barevným, modrým dekorem.

Modrá a bílá barva mi evokují cibulák...
Ano, je to dané technologií. Porcelán se pálí na velmi vysokou teplotu a ne každá barva ji vydrží. Modrá, kobaltová barva se tradičně používá.

Máte na sobě náušnice i prsten BLAHO, našli bychom „blažené kousky“ ve velkém i u vás doma?
Jen porcelán byste u mě nenašla. Ještě než jsem se mu začala víc věnovat, tak jsme nádobí měli a já věci vyhazovat neumím. Hrnky máme všechny porcelánové, z keramických už mi nechutná. Ale talíře máme i ty původní, protože jsem s výrobou porcelánových začala nedávno. Je docela zajímavé, že máme asi deset talířů a mezi nimi jen jeden můj porcelánový. Když si někdo z rodiny bere talíř, tak klidně pracně vytáhne pátý zespoda, který je ten „jediný“ porcelánový.

Obdarováváte blízké svými výrobky?
Ano. Rodina už je celkem vybavená, a když potřebuji dárek pro kamarády, tak se to rychle „vyřeší“. Jen si musím pamatovat, čím jsem koho obdarovala, abych se neopakovala. Často si ke mně chodí narozeninové a vánoční dárky i sami vybírat.

Všechno vyrábíte ručně?
Ano. I když z porcelánu netočím, ale odlévám do formy, každý kus je originál. Každý vypadá trošku jinak. Každý hrnek vezmu mnohokrát do ruky, než je hotový.

Který váš výrobek se nejvíc prodává?
Jednoznačně hrnek. Záleží jen na tom, jak velké kafe kdo pije. Prodávám samozřejmě i misky, talíře, slánky, ale hrníček vždycky vyhrává.

Milujete porcelán? Byla jste se podívat třeba v Míšni?
V Míšni jsem se byla podívat. Jsou to mistři. Porcelán je moje láska. Jen když vidím nebo slyším to slovo... Je to, jako když potkáte někoho, koho milujete, úplně mě přitahuje.

Existuje značka, která je pro vás zdrojem inspirace nebo designér, kterého respektujete?
Znám jednoho keramika mistra, který z porcelánu točí tenounké hrníčky. Dokonale ovládá řemeslo a toho obdivuji. Z těch hrníčků jsme pili čaj a každý den s nimi byl malý svátek.

Je Česko zemí porcelánu?
Myslím, že ano, fabrik je tu dost. Některé se bohužel, dostaly do rukou zahraničních majitelů, kteří k naší tradici nemají vztah, tak časem zanikly.
Byla jsem na sympoziu v Dubí, kde se vyrábí český cibulák. Výroba s dlouholetou tradicí. Neměli vlastního výtvarníka a učňovské středisko bylo zavřené. Škoda, máme technologie, stroje, suroviny i šikovné lidi, ale málo se investuje do budoucna.

Napadlo vás třeba zařídit nějakou kavárnu kompletně „do stavu blaženosti“, kdy by byla vybavena jen vašimi produkty?
Ano, to mě napadlo a je to vlastně můj sen. Úplně ji vidím... Snad někdy někdo zatouží třeba zrovna po mém nádobí. Nebo si budu muset kavárnu zařídit sama... haha.

Jaké máte plány do budoucna?
Nechám se unášet tím, co přijde. Vždycky se něco najde, co mě posune.

Dyzajn market Jaro bude… jen nevíme kdy…
Sledujte nás