Jaké je být Dyzajn mamá?

Ahoj Terez. Dyzajn marketu je letos 9 let. Když by ses zkusila myšlenkami vrátit do chvíle, kdy jste plánovali první malou prodejní akci v kavárně Jericho, dokázala by sis představit, že Dyzajn market bude jednou tam, kde je dnes? Napadlo tě tehdy mít vůbec takové ambice?
Myslím, že jsem tehdy ambice vůbec neměla. Ambiciózní v tom ohledu „dělat věci nejlíp, jak umím a naplňovat svoje vize a sny“, tím jsem se stávala postupně. Ambice jsem neměla žádné, jedině snad tu prezentovat svoje šperky a s pár spřátelenými dyzajnéry vystavovat pro své známé a přátele. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že Dyzajn market bude tím, čím je dnes.

Za těch 9 let se také z pochopitelných důvodů výrazně zvětšil organizační tým. Nechybí ti trochu ta „rodinná“ atmosféra toho, kdy byl tým menší a i lidsky jste si byli určitě blíž? Anebo jsou pro tebe důležitější výhody, které to přináší, například že se můžeš soustředit jen na svůj díl práce a velkou část plně delegovat na ostatní?
Před lety i teď mám k někomu z týmu blíž a k někomu tolik ne. Řekla bych, že se samovolně snažím s lidmi, se kterými pracuju, navazovat hlubší vztahy. Nějak se mi to děje a chápu proč. Nevím kdy, ale v určitou dobu jsem Dyzajn market začala vnímat jako svoje dítě. A vždycky jsem to brala tak, že jsem já máma, on dítě. Až ve chvíli, kdy jsem poznala Olu, jsem našla skutečného dyzajnového člena rodiny k nám „dvěma“. S nikým jsem si nebyla blíž než s Olou. Je to ale taky mým vývojem. Tím, jak se učím respektu k lidem (doufám) a sebelásce, dovedu mít vztahy asi hlubší, přímější a vlastně i svobodnější. 
A co se týče stále většího týmu a nutnosti část práce plně delegovat - velký tým s sebou nese výhody toho, že akce může být větší, propracovanější a častěji než dříve. Nevýhodou je to, že se člověk musí spoléhat na druhé a nemůže prostě „udělat všechno sám“. Musela jsem se tedy naučit důvěře, nebo se jí spíš učím stále. V prvním roce Dyzajn marketu jsem se totiž musela naučit NEdůvěře. A ta se se mnou vleče dodnes.

 

Sama jsi několik let vyráběla šperky, teď už se věnuješ „jen“ vedení a PR Dyzajn marketu. Nechybí ti ta kreativní, rukodělná činnost? Jak si ji vynahrazuješ?
Já si kreativní připadám pořád. Jen pracuju na textech, plánování PR, nových vizích, nápadech, snech. Když mi rukodělná činnost chybí, něco vyrábím. Mám teď ale období, že to rozhodně nechci dělat za peníze. Tedy si tím vydělávat. Myslím, že se šperky jsem to přetáhla, poslední roky jsem je dělala jen kvůli zákazníkům, protože je chtěli, ne z potřeby tvořit. 
V poslední době jsem si vyrobila hodně věcí do svého bytu. Jako první to byl velký lapač snů. Nakoupila jsem si hromady materiálu a chytlo mě to, tak jsem jich vyrobila ještě asi dalších 8, ale vždy jedině na výslovnou žádost kamarádky nebo rodinného příslušníka. Do bytu jsem si vyráběla i himmeli – mosazné závěsné klícky na vzdušné rostliny tilandsie.

Pozoruješ nějakou změnu u dyzajnérů - jsou sebevědomější, orientují se lépe v praktických věcech týkajících se podnikání?
V tomto ohledu moc změn nepozoruji. Byrokratické požadavky ze strany státu totiž přibývají a dyzajnéry tohle nebaví, tak si s tím nevědí rady a většinou to odsouvají na druhou kolej. Je úplné blaho, pak jednat s těmi, kteří jsou smýšlející jak umělecky, tak podnikatelsky, ekonomicky, analyticky. Posun vidím v tvorbě u jednotlivců, které třeba léta pozoruji z povzdálí. A u někoho je taky vidět posun celkově od hobby tvoření k profesionalitě ve všech ohledech. Ale komplexních značek, které by měly vše od tvorby, přes propagaci až k ekonomické stránce věci stoprocentně vychytané, těch u nás v republice, myslím, moc není. To vídám spíš na Slovensku. Kvalitní tvorba, to je samozřejmost, ale perfektní grafika brandu, balení produktů, sociální sítě, komunikace se zákazníky, vystavení produktů na akcích, fotky tvorby, atd., to už úplně běžné není.

Pátým rokem Dyzajn market tvoříš společně s Olou. Na jakou pozici jsi ji na začátku přijímala? Čím tě přesvědčila/nadchla, že se z vás postupně stala stěžejní dvojice, která za Dyzajn marketem dnes stojí? 
Náš vtipný začátek proběhl tak, že mi po prázdninovém Dyzajn marketu na Střeleckém ostrově (na kterém byla jako asistentka produkce festivalového programu) předala složku, ve které byly v jednotlivých fóliích smlouvy a faktury s jednotlivými kapelami. Nic podobného jsem do té doby neviděla, takže jsem jí ihned řekla, zda pro mě nechce pracovat. Nevěděla jsem moc, co bude dělat, jen jsem věděla, že ji chci v týmu. Začala počítáním lidí na prvním minidyzajnu a jakoukoli asistentskou činností, tvořením tabulek apod. Všechnu práci odváděla líp, než jsem byla zvyklá od sebe. Byla jsem nadšená a jsem dodnes. Jsme na sebe, řekla bych, dost napojené a někdy si rozumíme beze slov. Ač jsme každá jiná, velmi jiná, chceme pro Dyzajn market vývoj a pro dyzajnéry a návštěvníky to nejlepší. Nesmýšlíme prioritně byznysově a práce nás baví. 

V posledních letech se „roztrhl pytel“ z typově podobnými prodejními designovými akcemi. Jak to vnímáš? Bereš je jako konkurenci, inspiraci? Nemáš pocit, že nabídka začíná pomalu převyšovat poptávku?
Já se v mysli moc neubráním tomu, brát je jako konkurenční. Ola to bere jinak. Tak se jí nechávám inspirovat a snažím se to brát taky jinak. Na všechny akce chodíme, zkoumáme je, ptáme se dyzajnérů i návštěvníků, co se jim tam líbilo či nelíbilo a občas se něčím inspirujeme. V Čechách ale stále míň a míň, více se teď zaměřujeme na zahraniční akce obdobného typu. Rozhodně mám pocit, že se ty ostatní akce spíš inspirují námi. Měla bych to asi brát jako poctu a být na to hrdá. Zásadní je, že obě s Olou v té naší práci na Dyzajn marketu necháváme trochu svého srdce. A nevím, kdo jiný z organizátorů tohle může upřímně říct taky. Obě z nás jsme měly z počátku z Dyzajn marketu pouze velmi malé nebo žádné peníze. Ale neměly jsme ani potřebu, je mít. Ty prostě přišly jako vedlejší produkt té lásky, kterou do toho dáváme. 

Kdybys měla říct jednu věc, co ti Dyzajn market dal, a jednu, co ti Dyzajn market vzal, co by to bylo?
Materiálních a dyzajnových kousků mi dal Dyzajn market spoustu. Ale na to se asi neptáš. Dal mi ohromné zkušenosti, které ani neumím slovně definovat. To zásadní, co mi dal, je seberozvoj, přátele a stres. To, co mi vzal, jsou přátelé a štíhlost. Ale vzhledem k tomu, že Dyzajn market je i mnou, tak to fakt na nikoho neházím a vím, že je to o mně.

Při pohledu na všechna ta léta zpět, na všechno skvělé, ale také na všechny překážky, probdělé noci, zklamání a pochroumané vztahy, šla bys do toho (organizování Dyzajn marketu) znovu? A je něco, co bys dělala jinak, aby těch špatných věcí bylo méně?
Nelituju ničeho, co se mi v životě stalo, takže bych neměnila nic. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, že Dyzajn bude někdy tím, čím je dnes, tak bych do toho znovu šla. Neberu to tak, že se vyloženě něco stalo špatně. Když se to dělo, špatně to vypadalo nebo mi z toho špatně bylo, ale s odstupem to vnímám jako velmi cennou zkušenost. Kdybych chtěla vymazat tu první ošklivou zkušenost s mou první kolegyní, tak bych nezískala tu nedůvěru, což by pak mohlo působit další trable. Moje nedůvěra nás uchránila od spousty zlých věcí.

Máš vystudovanou architekturu. Kdybys nezačala dělat Dyzajn market, hledala bys uplatnění v oboru? A kdyby Dyzajn market z nějakého důvodu skončil, napadá tě, čím jiným by ses živila? 
Po škole jsem chvíli pracovala v oboru a do toho si po večerech šudlala šperky, pak jsem hledala jinou práci též v oboru a nemohla nic najít, a protože jsem nedovedla nečinně sedět doma, tak jsem vyráběla šperky a najednou jsem zjistila, že se jimi uživím. Skromně, ale přece. Práci jsem tedy hledat přestala. Myslím, že kdyby nebyl začal Dyzajn market růst, asi bych šperky dělala doteď. Možná bych si našla víc pomocníků a vymýšlela další věci. Předpokládám, že k PR bych ale rozhodně nepřičuchla.

Co děláš, když nemusíš řešit nic pracovního?
Pro mě práce a nepráce je to samé. Baví mě stejně jako čas, který trávím něčím jiným. Nemám moc činností v životě, které mě nenaplňují. Snažím se dělat to, co mě naplňuje a trávit čas s lidmi, které mám ráda a oni mne. Kromě Dyzajn marketu mám moc ráda operu. V tuto chvíli sjíždím Carmen pořád dokola. Od barokní a novodobé klasické hudby jsem se dostala k té nejklasičtější klasice. Hodně taky chodím do kina, mám ráda sci-fi, fantasy ale i další filmové žánry. Ráda hraju deskové hry, tak se jednou týdně scházím s kamarádkou a hrajeme. Ráda jezdím k rodičům, kde je víc přírody a pes. Setkávám se s přáteli a povídáme si o všem. Mám samozřejmě i ráda dobré jídlo a pití. A tebe Kačenko. Krásně ses ptala! 

---katur---