Jak se Olga stala imaginárním rodičem Dyzajn marketu...

Jak se Olga stala imaginárním rodičem Dyzajn marketu...
20/09/2019

Ahoj Olinko, já osobně jsem tě poprvé viděla někdy v prosinci 2014. Předpokládám, že někdy tehdy se začal rodit nápad, že bys začala Terezii pomáhat s Dyzajn marketem, je to tak? A který Dyzajn byl tedy ten první, za kterým už jsi produkčně stála?

Ahoj Kačenko, no úplně takhle hned se nápad podílet se na organizaci Dyzajn marketu nezrodil, ale je to ten čas, kdy jsem se s Dyzajn marketem setkala poprvé, i když Terezii jsem zběžně znala již z dřívějška. K Dyzajn marketu mě přivedl můj tehdejší přítel a kolega Honza Kočí, který se, tuším, v té době stával grafikem akce a podílel se na produkci.
První větší kontakt proběhl ale až půl roku poté, kdy Honza dostal příležitost zorganizovat Dyzajn market Festival na Střeleckém ostrově, a protože Honza je spíš kreativec, tak nějak samovolně přišlo, že na mě „spadla“ administrativa a další s tím spojené, mezi námi produkčními nepříliš oblíbené, rutinní činnosti, bez kterých se ale bohužel organizace akce neobejde. Nicméně bavilo nás to tenkrát oba a měli jsme radost, že jsme si mohli udělat „náš“ první festival. No a dopadlo to tak, že já vycepovaná „mít vše písemně a přehledně“ z produkční agentury, kde jsem byla předtím léta zaměstnaná, jsem po akci přinesla Terezii složku s vyúčtováním, což na ni, pro mě dodnes záhadným způsobem, zapůsobilo a nabídla mi, zda bych jí chtěla s akcí pomáhat. V tom jsem viděla příležitost naučit se zase něco nového a na nabídku jsem kývla.
Za kterým Dyzajn marketem jsem už zcela produkčně stála, to nedokážu přesně říct. Ono je na každé edici té práce docela dost a přibývala mi postupně, až se ze mě najednou stala koordinátorka akce. Asi to bylo v době, kdy jsem definitivně opustila zaměstnání, takže odhaduju prázdniny 2016.
Myslím, že jsem Honzovi nikdy nepoděkovala za tu možnost, že si mě ke spolupráci tenkrát přizval, takže toho využiju teď, protože dodnes jsem za tu příležitost, k níž jsem se díky němu dostala, vděčná. Díky, Honzi!

 
Jsi ostřílená produkční, ale vím, že jsi studovala sociální práci. Co byl ten moment, na základě kterého ses rozhodla pro změnu? Byla to nějaká shoda náhod a zajímavá nabídka, nebo ses sama nejdřív rozhodla pro produkci a šla sis cíleně za tím?

Já jsem měla to štěstí, že mě nevzali na vysokou a místo toho jsem šla studovat Vyšší odbornou školu sociálně právní, abych nějak vyplnila ten čas, než se na vysokou dostanu. Takže ten čas jsem vyplnila zcela a odnesla si titul DiS, a protože jsem studovala opravdu kvalitní školu, která mi ukázala všechna pro a proti téhle práce, dokázala jsem se po jejím dostudování poměrně snadno rozhodnout, že tohle nikdy dělat nechci. Poté jsem se na vysokou dostala a jala se zkoušet jiný obor, tentokrát psychologii na Fakultě sociálních studií v Brně. A opět jsem měla štěstí na kvalitní výběr školy, protože, i když mě studium bavilo, po několika semestrech bylo jasné, že ani tenhle obor nebude mojí celoživotní pracovní náplní. Nakonec jsem to ani nedostudovala, protože oba moji rodiče tenkrát odešli do důchodu a již mě nemohli finančně podporovat, takže jsem si začala hledat zaměstnání a po několika pohovorech jsem zjistila, že to vlastně nikoho nezajímá, jestli mám nebo budu mít nějaký titul, ale že je rozhodující, v čem a jak dlouho mám nějakou praxi.
A pak následovalo období hledání se, takže mám zkušenosti z call centra, pracovala jsem jako recepční, servírka nebo „holka pro všechno“ v jedné multilevelové společnosti. A pak nastal zásadní zlom, kdy mi kamarádka sehnala práci v jedné produkční agentuře, kde jsem zůstala 6 let, takže pak už bylo nějak jasné, že schopnost organizovat bude mojí silnou stránkou.
 

Pro Dyzajn market pracuješ už několik let. Co tě na tom stále láká? V čem je produkce Dyzajn marketu jiná oproti tvým předchozím/jiným zkušenostem?

Dyzajn market mě baví, protože právě není jen o produkci. U produkce jako takové bych už asi tak dlouho nezůstala, protože jsem člověk, který se nerad cyklí a nudí a potřebuju stále nové podněty a výzvy, učit se něco nového. 
Osobně produkci ve svém pohledu trochu dehonestuji, protože tvrdím, že produkční je člověk, který vlastně nic neumí, jen ví, komu má kdy zavolat. A to mi nepřijde jako něco světoborného. Ale protože na Dyzajn market jsme vlastně v základu jen dvě, dává mi to příležitosti mít spoustu různých povolání. V Dyzajn marketu jsem nejenom produkční, ale i administrativní pracovnice, účetní, ajťačka, korektorka, fundraiserka, a i když to přímo nedělám, dozvídám se spoustu informací i o PR, o práci se sociálními sítěmi a někdy si vyzkouším i práci skladníka nebo bedňáka.


 

Sledovala jsi českou designovou scénu i před prací pro Dyzajn market nebo jsi vstoupila do pro tebe úplně neznámého prostředí?

Předtím jsem takřka vůbec netušila, že něco takového existuje. Co mě na konceptu Dyzajn marketu zaujalo vlastně nejvíc je to, že vytváří příležitost pro sebeuplatnění dalších lidí. To je v mém vnímání světa hodně důležitý prvek, aby člověk věděl, že se o sebe a své blízké dokáže postarat sám a nepotřebuje k tomu žádné systémové a korporátní výhody, že každému z nás k dosažení vlastního uplatnění ve světě bylo něco dáno. Našim dyzajnérům třeba dar, že umí tvořit krásné věci, a nám dovednost, že je umíme ukázat světu.


Jak tě práce v tomhle odvětví ovlivnila? Nakupuješ ještě oblečení nebo doplňky někde jinde než u českých dyzajnérů? Zkoumáš teď u zboží více materiál, kvalitu provedení apod.?

Já všeobecně moc nenakupuju, to je takový paradox vůči práci na téhle akci. Kdybych pro Dyzajn market nepracovala, tak bych se na něj šla podívat asi jen na nějaký koncert. Ale třeba ne, třeba bych byla pravidelnou návštěvnicí, to už teď nezjistíme. Každopádně můj šatník v současné době tvoří pouze věci od českých dyzajnérů, ale mám-li být upřímná, vlastnost nenakupování mi stále zůstala, takže je to spíš zásluha Terezie, která mi vždycky přinese nějaký kousek, který mi vyhlídne a o němž ví, že se mi bude líbit a perfektně mi sedět. A většinou se trefí, a to včetně výběru kvalitního materiálu a provedení. Takže do obchoďáků nechodím, vlastně to úplně nesnáším. Musím tam pro džíny, bez kterých se bohužel neobejdu, ale mám vyzkoušený jeden obchod, kde vím, že je vždycky seženu, takže mi naštěstí pobyt v obchodním centru zabere maximálně 10 minut.

  
Měla jsem vždy pocit, že musíš pracovat, respektive řešit nějaké pracovní věci, víceméně pořád, každou chvíli ti někdo volá, ať jsi kdekoli. Navíc kromě Dyzajn marketu máš ještě další projekty, které vyžadují také nemálo tvého času a kapacity. Jak to zvládáš? Umíš v hlavě přepnout a myšlenkami být chvíli úplně jinde, ve svém světě bez práce?

To je asi o mém postoji k práci. Když jsem se stala OSVČ, tak se mi to dost zásadně změnilo, protože jsem najednou věděla, že k práci, kterou dělám, jsem se sama rozhodla. Nepřišel žádný šéf a neřekl mi „teď budeš dělat tohle, ať se ti to líbí nebo ne“. Samozřejmě, že jsem ze začátku kývla na všechno, kde mi zaplatili, ale ta doba už je taky za mnou a teď už jsem v pozici, kdy si můžu projekty vybírat. To úplně neplatí pro Dyzajn market, ten je pro mě pracovně na prvním místě a moc tam nepřemýšlím nad tím, jestli něco dělat chci nebo ne. Tam se musí udělat všechno, jen se občas můžu zamyslet nad tím, co má jakou prioritu, co by šlo delegovat a co ne.
Teď jsi se ale trefila do období, kdy všechny ostatní projekty postupně opouštím a nechávám si jen Dyzajn market. Vlastně ani nevím úplně proč, je to jen takový pocit, že to mám udělat a čemu ten čas pak budu věnovat, to je zatím ve hvězdách. Jestli to bude rozvoji Dyzajn marketu nebo mi přistane ještě nějaký jiný projekt nebo se nebude dít nic, to netuším.
A jestli umím být myšlenkami ve svém světě bez práce, na to asi nedokážu odpovědět. Žádnou evidenci myšlenek si nevedu, vím, že dokážu přemýšlet o lecčem a i když je to o práci, tak mě to nijak výrazně neobtěžuje, protože vždycky je to tak, že se k těm myšlenkám rozhodnu sama.


Koordinuješ spoustu lidí, kterým musíš dát určitou důvěru. Jakých vlastností si na lidech nejvíce vážíš a naopak s jakým člověkem bys do spolupráce nikdy nešla?

Nejvíc si cením toho, když člověk dokáže převzít plnou zodpovědnost za svoje činy a rozhodnutí, a to nejen v práci, ale i v životě. Když si plně uvědomuje, že situace je v jeho rukách a dokáže udělat maximum, co je v jeho možnostech. Teď o prázdninách jsem zase měla příležitost podílet se na jiných projektech, kde jsem zjistila, že je vlastně i super, když tvoji spolupracovníci nekradou, přijdou do práce atp., ale to už zacházíme do extrémů. Nedokážu dopředu říct, že s tím a s tím člověkem bych nikdy nespolupracovala, dokud s ním nemám vlastní zkušenost. A potom ano, existuje pár lidí, se kterými už nikdy dělat nechci, ale zevšeobecnit se to nedá, jsou to moje individuální zkušenosti.


Na pořádání Dyzajn marketu se podílí už téměř celá tvoje nejbližší rodina. Je to ve spolupráci výhoda? Musíš se nějak hlídat, abys jim měřila stejným metrem jako ostatním?

Tak nad tím jsem se nikdy nezamýšlela, to by ti asi spíš řekli oni, jak to vnímají. Ale spíš myslím, že jsem na ně přísnější, protože „oni to přece všechno už musí dávno umět, když to máme v genech“. Ale vzniklo to tak nějak samovolně. Můj synovec Kamil, který dělá „asistenta produkce“, je asi nejlepší kamarád Františka, našeho druhého technického produkčního, takže toho si do Dyzajn marketu přivedl František sám. Moje sestra Zuzana se nějak začala zajímat sama o to, co dělám, takže se mnou na všemožných akcích chtěla být, protože ji to bavilo a nevadilo jí, že mi tzv. nosí kafe a desky a už se v tom tak zorientovala, že je dneska samostatnou jednotkou, která koordinuje módní přehlídky Dyzajn marketu, registrace na každé edici a možná bude mít i vlastní projekt. No a moje máma perfektně krájí citróny, zázvor a trhá lístky máty, z čehož si pak dyzajnéři dělají na akci čaj, takže má skvělou záminku, proč za námi na Dyzajn market vždy přijet - aby nám přece pomohla. No a asi je to i jedna z mála chvil, kdy nás může vidět všechny pohromadě.


Terezie o Dyzajn marketu mluví jako o svém “dítěti”. Jak to máš se vztahem k Dyzajn marketu ty? Přirostl ti za ta léta také tolik k srdci, anebo je to na prvním místě hlavně práce, která tě možná baví trochu víc než ty ostatní projekty, na kterých spolupracuješ?

Já asi nedokážu mít srdečný vztah s něčím, co není člověk nebo resp. živá bytost. I když za Dyzajn marketem samozřejmě lidi stojí, vnímám jej spíš jako víkendovou situaci, ke které směřuje nějaké naše úsilí a z níž si pak odnáším nějaký pocit, který je dlouhodobě pozitivní. Že mám Dyzajn market ráda a baví mě, je myslím zřejmé z toho, co jste si přečetli výše. Když použiješ přirovnání k dítěti, tak to jsem třeba nechtěla proto, že jsem odmítla mít celoživotní zodpovědnost za někoho, koho ještě ani neznám, i když i tohle se mi dneska už taky trochu změnilo. Ale řekla bych, že Dyzajn market znám perfektně a jsem ráda, že za takovou akci mohu odpovědnost nést. I proto, že výsledky naší práce jsou fakt vidět, protože zájemců o účast je stále víc a stejně tak návštěvníků. Takže ano, mohlo by to být takové imaginární dítě a my imaginární rodiče, kteří jsou hrdí na jeho růst, vývoj a úspěchy. Hlavně je potřeba se umět pochválit… ;-)


Na co se v nejbližších měsících nejvíc těšíš?

Nevím, jestli v nejbližších měsících, vlastně nevím, jestli vůbec někdy, ale mám v hlavě takovou vysněnou realitu, které věřím, že se někdy stane skutečností. A na to se těším, až se to stane, jestli se to stane.

---katur---