"Se mnou je značka ko-ra-le už tak srostlá, že i když mám volno, pořád mám zapnutý nějaký radar a každou chvíli tam něco naskakuje."

"Se mnou je značka ko-ra-le už tak srostlá, že i když mám volno, pořád mám zapnutý nějaký radar a každou chvíli tam něco naskakuje."
04/09/2019

Jak to celé začalo – před kolika lety vznikl tvůj první šperk a co tě k tvorbě vedlo? Studovala jsi nějaký umělecký obor?
Všechno začalo téměř před deseti lety, kdy jsem si z cest přivezla jednoduché barevné dřevěné korále a na každém kroku sklízela komplimenty a dotazy, odkud že jsou. Připadalo mi to banální, ale tenkrát se opravdu takové v Čechách nedaly sehnat. Po pár týdnech pídění se po dodavateli (s googlem jsem byla vždycky kamarád) jsem objednala první várku dřeva, půjčila si od rodičů dvacet tisíc a už to jelo. Dodnes si pamatuji na ten pocit, když jsem otevřela tu první krabici. Vůni lakovaného dřeva a až dětské nadšení, jako když člověk najde poklad. První šperky vznikaly hodně živelně, každý pes jiná ves, ale časem si to sedlo a typy se ustálily. Některé prodáváme dodnes. Umělecký obor jsem nestudovala, já jsem vystudovaná magistra teologie. Ale kolem umění a umělců se motám celý život.

Kdy ses rozhodla, že se zkusíš živit vlastním podnikáním? Měla jsi za sebou už nějaké jiné pracovní zkušenosti, nebo ses rovnou po hlavě vrhla do podnikání?
Všechno opět vzniklo tak nějak postupně, organicky. Naplno se staly ko-ra-le mou obživou asi před třemi lety. Můj pracovní život byl vždycky hodně barvitý a ko-ra-le byly jen taková třešnička na dortu. Už jsem byla ředitelkou malého muzea, koordinátorkou mezinárodních mládežnických projektů, spolupořadatelkou pouličního festivalu, provozní pivnice i hlavou neziskové sekce velkého e-shopu s módou. Z každého z těchto zaměstnání jsem si odnesla něco, co se hodí, ale dlouho jsem neměla odvahu pustit se do podnikání naplno. Když mi pak jednou došlo, že svůj čas prodávám jiným a přitom mi tu stojí to, co mě baví a naplňuje ze všeho nejvíc, a to má vlastní tvorba. Postupně jsem stáhla poslední úvazek a vrhla se po hlavě do nejistých vod svobodného povolání. Určitě to ale bylo i díky tomu, že jsem potkala svého současného manžela, který mě v rozhodnutí zkusit se vlastní tvorbou živit od začátku hojně podporoval. 

Ko-ra-le už jsou docela velký podnik. Kolik lidí za nimi dnes stojí?
Ono to tak zvenčí může vypadat, ale pořád je to úplný mikropodnik. Hodně práce zastane manžel Vojta, který opustil vedoucí pozici v Národním muzeu a dnes by se bez něj chod ko-ra-lí už neobešel. Důležitou součástí je i kamarád Honza, který je neuvěřitelně pečlivý a spolehlivý a má pod palcem částečně výrobu a téměř kompletně expedici objednávek. S ostatními spolupracujeme hlavně externě. Kluci webaři, chráněné dílny, brusiči, foukači, truhlář, účetní – to je naše rozšířená ko-ra-lová rodina, která nám umožňuje celý ten cirkus provozovat.

Jaká je v ko-ra-lích teď tvoje role? Jsi spíš manažer nebo kreativec? A v jaké roli bys chtěla být spíš?
Pořád si držím od všeho trošku. Paradoxně v sobě mám trochu úředníčka, takže mě baví objednávky, faktury, vyúčtování a podobně. U nich si dokážu vážně odpočinout. A když to můžu proložit občasnou kreativitou, například focením nebo vývojem nových šperků, případně prodejními trhy a sem tam po večerech nějakou „navlíkačkou“, jsem šťastná. Onu tu inspiraci člověk stejně u stolu nevysedí, nejvíc nových nápadů mívám při cestování nebo jiném nekorálovém trávení času.

Jak se ti daří skloubit podnikání s osobním životem? Máš striktně oddělený čas na práci a na sebe či rodinu, nebo to v tomto oboru nelze? Můžeš odjet na víkend nebo dovolenou a pár dní nic spojeného s prací neřešit?
Myslím, že bych mohla, ale ono to stejně člověku nedá. Vím, že se všude mluví o důležitosti psychohygieny a schopnosti vypnout. Ale se mnou je ta moje značka už tak srostlá, že i když mám volno, pořád je tam nějaký radar zapnutý a každou chvíli tam něco naskakuje. Když třeba vidím na dovolené nějaký zajímavý dům nebo v lese nějaký detail, automaticky si představuji, jak by to šlo přetavit ve šperk nebo jeho část. Teď jsme se ale přestěhovali do přírody, tak se člověku lépe daří odpočívat i při takových obyčejných činnostech jako je vaření nebo sekání trávy. Úplně vytrhnout od práce mě také dovedou naše dvě dcery, kterým jsou nějaké moje „povinnosti“ dost jedno a dokážou mě samy absolutně zaměstnat. 

Dokážeš si představit, že se tvorbou ko-ra-lí živíš celý život? Nebo to vnímáš jako nějakou dočasnou věc?
Nechávám věci plynout. Děkuji za to, že nám teď dávají obživu a umožňují trávit dost času s našimi dvěma dcerkami mimo město, v krásném prostředí brdských lesů. Kromě toho mám spoustu plánů do budoucna a všechny se ko-ra-lí týkají. Poslední dva roky jsem byla buď těhotná, nebo na mateřské, tak jsem neměla úplně prostor pro rozvoj. Ted mam vizi, že až holčičky nastoupí postupně do školky, budeme mít s manželem na ko-ra-le více času a budeme se moci do práce opřít. Na to se moc těším. Venkov nám také konečně umožňuje větší kontakt s materiálem, takže doufám, že se nám časem podaří realizovat víc nápadů ze šuplíku.

V dnešní době je v dyzajnu šperků poměrně velká konkurence. Vnímáš to jako hrozbu? Snažíš se vůči ní vymezit, nebo se naopak necháváš inspirovat, případně navazuješ spolupráce s jinými šperkaři či dalšími tvůrci?
Mám pocit, že si pořád „jedu to svoje“. Samozřejmě sleduji tvorbu kolem sebe, ale mé šperky vznikaly a vznikají primárně z mé vlastní potřeby. Je skvělé, že zákaznice objevují a dokážou ocenit české výrobky a mám za to, že každá značka má své publikum. S mnohými kolegyněmi se osobně znám a jsou to vždy milá setkání. Spíš nežli konkurence mi tam naskakuje ohromné fandění a radost z krásných výrobků, které jim vznikají pod rukama. 

Na tvé tvorbě je krásně vidět, jak se v posledních letech posunuje dyzajnový vkus od barevných, zdobených a bohatých věcí k méně barevnému minimalismu. Na základě čeho svou tvorbu posouváš, kde se inspiruješ – sleduješ módní trendy, diskutuješ se zákazníky, s kolegy, nebo je na prvním místě tvůj vkus a tvá intuice?
Tak v tomhle mám pořád na prvním místě sama sebe. Je to opravdu na našich špercích krásně vidět. Od velkých dřevěných náhrdelníků jsme se posunuli k minimalistickým kuličkám a trubičkám a spíše než k opulenci inklinuji nyní k čistým tvarům a liniím. Jde to u mě, myslím, hlavně ruku v ruce s věkem. U všech šperků, které máme nyní v nabídce, si troufám říci, že jsou nadčasové. Že nezáleží na věku a trendech, že jsou to kousky, které se v šatníku ani za pár let neztratí. Možná proto se nebojím budoucnosti, protože k nám do stánku chodí babičky a já od nich slýchávám „jó, tohle se za nás nosilo“ a jak víme, trendy se cyklicky vrací, tak si tak tajně přeju, aby ty naše klasiky nikdy nevyšly z módy. 

Máš mezi svými zákazníky nějaké slavné osobnosti?
Občas na mě odněkud náš šperk vykoukne. S určitostí ale vím, že je pravidelně zařazuje do svých outfitů jedna sympatická poslankyně a pár kousků vlastní i výtečná a zábavná česká operní diva. Moc mě těší, když vidím naše šperky na dámách takového formátu. Teď jsme dělali cestovatelskou korálovou soutěž a bylo nesmírně zábavné pozorovat, kam všude naše zákaznice berou své ko-ra-le s sebou. Lze tedy bez nadsázky říci, že (na rozdíl ode mě) naše ko-ra-le doslova obletěly celý svět. 

Věřím, že vést ko-ra-le není žádná procházka růžových sadem. Máš jasno v tom, proč jdeš i přes mnohé překážky stále dál? Které chvíle jsou ty, které tě vždy utvrdí v tom, že to má smysl? 
Určitě to jsou momenty přímého kontaktu se zákaznicemi. Ty nabíjejí úplně ze všeho nejvíc. Chvíle rozzářených očí těch, které nás neznají a zrovna objevily. Nebo známé tváře zákaznic, které si přišly rozšířit sbírku. O naše zákaznice pečujeme, jak bychom chtěli, aby se jiní prodejci starali o nás, a tak se často setkáváme s moc milými reakcemi stran různých oprav, úprav a tak dále. Snažíme se, aby nic nebyl problém a ta zpětná vazba je vážně báječná. No a pak to jsou momenty, kdy si uvědomím, že díky našim šperkům vidíme oba s manželem vyrůstat naše dvě dcery, máme časovou nezávislost a volnost sebrat se a třeba v pondělí dopoledne jít na houby. To si pak říkám, že jsme opravdoví boháči. Takováto svoboda je pro mě největší odměnou. 

Chystáte právě teď nějakou novou kolekci? Můžeš prozradit, o čem bude? 
V hlavě teď nosím jednu ideu zdobení barevných tubusů – jakési ko-ra-le s tetováním, tak uvidíme, jak brzy se nám ji podaří převést do reality. Pak je tu téma prstýnků, které bychom chtěli dotáhnout ještě během podzimu. A mám taky rozpracovaný jeden nový dřevěný typ a hrajeme si i s tvarem čirých kuliček. U nás se nové šperky nenesou pokaždé v podobě kolekcí. Občas rozvíjíme použitý motiv nebo rozšiřujeme již existující směr. Jednu opravdu novou kolekci v hlavě nosím, ale ta bude chtít ještě dost času na vzorování, tak nechci předbíhat. Ráda bych, aby se ubírala směrem použití přírodního dřeva v kombinaci se sklem. Zpátky ke kořenům.

Dyzajn market Jaro bude… jen nevíme kdy…
Sledujte nás