Místňák a cizinka

Kdo za vaši značkou stojí a kdy vaše značka vznikla?

Značku jsem založila já Michelle Leškovská ve spolupráci s Raj Kaur, dálitskou vdovou. Raj Kaur měla svou malou šicí dílnu u sebe doma a já jsem žila o uličku dál ve městě Amritsár. Spolu jsme začaly šít před 2 lety, ale značku jako takovou jsme uvedly na trh teprve v loňském roce 2022. 

Co předcházelo tomu, že jste se odstěhovala do Indie?

Po dvou letech, co jsem pracovala v Japonsku, jsem se rozhodla, že bych si ráda vyzkoušela rozjet vlastní projekt. Byla jsem hodně naivní a bylo mi 23 let. Sbalila jsem věci a odstěhovala se do Indie s cílem založit školku pro děti. Ta mimochodem existuje dodnes pod jménem Little Columbus School Amritsar a už je její součástí i malá škola pro děti do 4. třídy.

 

Co bylo impulsem k tomu, že začnete šít kimona? Inspirovaly vás v tvorbě i tradiční indické oděvy?

Co mě inspirovalo a co mě k tomu vedlo, jsou dvě rozdílné věci. Předcházelo tomu to, že se mi rozbila moje vlastní dlouhá košile. Chtěla jsem si ji nechat opravit a právě sousedka mi řekla, že o uličku dál žije švadlenka. Zastavila jsem se u ní a nejen že mi košili ušila, ale ušila ji uplně jinak, než jsem vlastně chtěla. Říká: "Chci, aby ti to vlálo jako indická 'dupatta'!" (šátek, který nosí každá indická žena přes ramena). Bylo to krásné. Takhle jsme se seznámily. Ale stále se dlouho nic nedělo. Nápad ještě neexistoval. Chvíli po seznámení, jsem cestovala po Rádžastánu a tam to bylo. Ty látky a barvy mě neskutečně nadchly. O to víc, když jsem se dozvěděla, že většina látek v Indii se stále vyrábí tradičním modrotiskem. Indové nic jiného než bavlnu nenosí. Polyester je pro ně úplně tabu a lidé jím opovrhují. Ty barvy a motivy mě tak dojaly, že jsem je chtěla vidět ideálně na velké ploše, chtěla jsem se do nich zabalit! A fakt, že spoustu barev tvoří na přírodní bázi jako indigo, to byl moment, kdy jsem věděla, co je třeba udělat. V té době nešlo o značku, ale hlavně o mou lásku k motivům. Začala jsem s Raj Kaur šít hlavně pro sebe a nápad na vlastní značku se postupně začal rozvíjet.

Jaký je význam názvu vaší značky?

Název DesiFirangan je spojení dvou hindsých slov Desi = Místňák, slovo které reprezentuje právě Raj Kaur a Firangan = Cizinka, které reprezentuje mě, jako cizinku žijící v Indii. Kimona vznikají bez elektřiny. Látky se tisknou modrotiskovou technikou v různých barvách a šijeme je ručním strojem. Málo lidí ví, že modrotisk v této formě má svůj původ v Indii. Cílem proto je poukázat na historický význam naší práce. Já ale stále plavu v uměleckém aspektu designu. Pokud bych nešila kimona, asi bych si látky rámovala.

 

Co bylo v začátcích nejtěžší, co vás třeba zaskočilo a jak jste takové situace řešila?

To, co bylo nějtěžší v začátcích, je stále tím nejtěžším. V Indii je náročné mít konsistentní procesy. Nejen Raj Kaur, ale i jiné dílny, se kterými teď spolupracujeme, mají problém řídit se pravidly. Pokud bych chtěla ušít jednu věc 10× stejně, tak to prostě nikdy nebude stejné. Raj Kaur se se mnou často hádá, proč máme stále stejné rukávy. Několikrát se mi stalo, že jsme se na něčem dohodly a další den už to nejen že neplatilo, ale ušité bylo něco jiného. 

Jak vás přijala místní komunita, jak nahlíží na vaši tvorbu?

Indická komunita je velmi pozitivní, konktrétně ta Pandžábská, ve které žiju. Na začátku DesiFirangan se mi smáli: "že, ty vzory, co zrovna šiju jsou staromódní. To se lidem venku líbí, jo?"

 

Jak se spolupracuje s indickými ženami, co jste se od nich naučila?

Indie je hodně rozmanitá a stejně takové jsou i jejich ženy. Práce s ženami je ale náročnější než s muži. O tom asi v jiném příběhu, ale Raj Kaur je příkladem úžasného charakteru. Hodně se hádáme a každý měsíc se rozcházíme. Ale pak se vždy udobříme. To udobřování už v Indii není tak běžné, ale dle mého názoru bez hádek nové nápady nemůžou vzniknout, a proto je Raj Kaur velmi výjimečná a obě víme, že tyto hádky vlastně potřebujeme, abychom se mohly posouvat.

Jak často cestujete mezi Prahou a Indií?

Do letošního března jsem v Indii žila nepřetřžitě 7 let. Návštěvy v Čechách byly časté, ale ne dlouhé. Letos to bylo poprvé, kdy bylo Česko mou základnou. Do Indie se plánuju vracet aspoň 3× ročně, vždy minimálně na 5 týdnů. V Čechách medituju, je tu klid a prostředí, které umožňuje odpočinek.

 

Chystáte nějaké novinky?

Ano, kolekce pyžam je hotová, ale ještě nemáme nastavenou produkci jako takovou. Naším cílem je mít největší výběr pyžam v ČR do příštího roku. Chtěla bych, aby každý, kdo hledá barevné pyžamko, našel jedno u nás.
Dále chystáme kabátky. Ty zatím neumíme šít na pravidelné bázi. Jsme v tom ještě pomalí, ale příští rok již produkci Kantha kabátků plánujeme. Kantha je ruční steh. Vlastně celá látka kabátků je prošívaná ručně tisíci stehy, a to trvá. Musíme přijít na to, jak to urychlit.

Dyzajn marketu jste se již účastnila, s jakými pocity jste do toho poprvé šla, jak zákaznice reagovaly na váš příběh i produkt a co vám účast přináší?

Byla jsem hodně nepřipravená a víc než skeptická. Měla jsem 50 kimon a jinak jsem si nepřipravila nic. Byla jsem přesvědčená, že se líbit nebudou, protože jsou hodně barevná, když jsem po návratu z Indie viděla v ulicích tolik černé barvy. Jenže opak byl pravdou. Dojalo mě to, ale úplně jsem nevěděla, co s tím. Začít se značkou jako takovou mě namotivoval právě Dyzajn market v září 2022. Reakce lidí byly až neuvěřitelné, takže letos v září jsem už byla připravená lépe. Navázala jsem tam krásné vztahy s lidmi, kterým se kimona nejen líbí, ale vidí v nich stejný umělěcký smysl a tradiční hodnoty jako my.

 

---anna---